Musela jsem s pravdou ven. Stále častěji jsem totiž okupovala manželův počítač. A pravidelné rychlé zavírání otevřených záložek, když přišel do pracovny, už fakt bylo podezřelé. Z nápadu, že si hraju s tvorbou eshopu byl muž nadšený a já každou chvilku opakovala, že jde jen o zkušební verzi.
Tak jsme začali zkoušet vytvořit jeho podobu společně. Kupodivu si ty první šablony, o kterých jsem se minule zmiňovala, skoro vůbec neprohlížel. Začal zkoumat „střeva“ mého výběru. Šablonová originál verze nabízela spoustu Prvků (políček) s názvy jako Top, Akce, Anketa, Filtry, nějaký maďarský nadpis, deset Bannerů apod. Většinu z toho jsem vyházela do Koše, chtěla jsem mít náhled přehledný a „čistý“. Pak přišla na řadu Editace vzhledu. A první hlasité výkřiky mého muže, který je extrovert a chvilkami cholerik. Nastavili jsme si barvy podle naší představy, k tomu muž aspoň hodinu tvořil obrázek do záhlaví, další hodinu logo, které by zároveň mělo funkci tlačítka Domů, a nakonec jsme zjistili, že to vůbec nefunguje. Výkřiky byly častější, použitá slova nepublikovatelná. S vidinou, že se to přece musí dát nějak ojeb…, zůstal muž u počítače další hodiny. Takto se to opakovalo s přestávkami několik dnů. Výsledkem bylo zjištění, že některá vyhozená políčka měla svůj význam a je třeba je dát zpět. Ještěže se ten koš nedá vysypat. Ale jak to bylo v původním nastavení, na to už jsme si nevzpomněli.
Poznatek druhý: v určitém věku nespoléhej na svou paměť.
